Ocenění pro letošní rok: Mistříňanka, Ladislav Kubeš senior a Stanislav Procházka

Slavnostní koncert Starodávné lásky 1. března 2007 přilákal do hodonínského Domu kultury tolik lidí, že zaplnili celý sál, odhadem jich mohlo být 800. Celý večer pěkně hrála kyjovská kapela Gloria. Po přestávce se uděloval Řád čestné legie Starodávné lásky, jeden z nejlepších mistrů dechovky byl poctěn členstvím v nebeské kapele a dalšího posadili do Křesla tradice a slávy české a moravské dechovky.
Ještě před přestávkou vystoupil Ander z Košic. Muž zralého věku hovořící čistou šarištinou, tedy jedním ze tří východňárských nářečí. Nutno podotknout, že se nesnažil oslňovat nesrozumitelnými výrazy. „Robim teraz takú šňuru po Českej republike. Musim povedať, že všade ma ludia rozumejú. Včera som bol v Přerově, a bez problémov,“ svěřil se Starodávné lásce. Hodonínské obecenstvo si získal dobrými, většinou původními anekdotami, šarmem a celkovým projevem. 
Takových lidí ovšem bylo na pódiu víc. Moderátorská dvojice Kamil Barták (hlavní organizátor) a Karel Hegner se výborně doplňovala, jejich legrace působila přirozeně, jejich vážná řeč byla přesvědčivá. Barták připomněl, že v loňském roce obdržel Řád Čestné legie Starodávné lásky in memoriam Stanislav Pěnčík, do členství v elitní nebeské kapele byl poslán pan Jaromír Vejvoda a do Křesla tradice a slávy byl uveden Jan Slabák. 
Tentokrát byl Řád Čestné legie Starodávné lásky udělen Mistříňance. Před 40 roky ji zakládal a dosud stále vede Antonín Pavluš. „Má momentálně zdravotní problémy, nemůže se večera zúčastnit, požádám proto jeho kamaráda Ladislava Svobodu, kapelníka Žadovjáků, aby ocenění převzal,“ povolal Barták dotyčného na pódium. Ocenění předával cimrmanolog Miloň Čepelka, další legenda dechovky. „Cenu pro Mistříňanku rád osobně převezmu a předám, ale mám takové podezření, že mě na tyto akce zvete jen proto, abych přebíral ceny. V pražské Sazka aréně jsem přebíral cenu pro Gloriu, teď pro Mistříňanku. Nejsem už nejmladší a doufám, že se toho taky dočkám,“ pronáší Ladislav Svoboda do smíchu obecenstva. Ve vážnějším tónu promluví Hegner: „Je to strašně krásný okamžik, jestliže jeden kapelník přebírá ocenění za druhou kapelu. A tak by to mělo vždycky vypadat. Protože té nevraživosti mezi námi je plno. A toto jsou ty nejkrásnější chvíle, které potvrzují, že i mezi muzikanty může vládnout hezká atmosféra a dobré vztahy. Děkujeme Láďo.“
Členství v nebeské kapele, udělované zemřelým mistrům dechovky, bylo pro letošní rok uděleno Ladislavu Kubeši seniorovi. Napsal úctyhodné množství skladeb, hodně jich zlidovělo. Ocenění slavnostně předával jihomoravský radní Jan Letocha, přebíral syn Ladislav. „Jsem zvědav, kdo bude přebírat cenu po mně,“ nabral opět humornou notu Hegner.
Do Křesla tradice a slávy české a moravské dechovky byl usazen letos 88letý Stanislav Procházka, asistovali mu již zmíněný Jan Slabák a také Jitka Zelenková, která zaskočila za původně ohlášenou Helenu Vondráčkovou. „Jsme nejen kolegyně, také kamarádky. A Helena mě požádala, abych za ni jela do Hodonína, sama měla natáčení v německé televizi,“ vysvětlila Zelenková v šatně Starodávné lásce. 
Kamil Barták zve k mikrofonu nestora dechovky – a nijak ho nešetří. „Je to šohaj v osmaosmdesáti letech. Z vás musí mít sociálka radost, to vám řeknu,“ pronáší do potlesku. Procházka oslovuje přítomné „ahoj, děvčata a kluci“ a jakoby v rozpacích naznačuje, že neví, má-li počkat na nějaká oslavná slova. „Vy jste mně ten mikrofon sebral s takovou vervou, že jsem se neodvážil tomu vzdorovat,“ jakoby vyčítavě odpovídá Barták. A pokračuje, že to, co chtěli říci za chvíli, mohou říci hned, určitě se nic nestane. Procházka je ovšem ve střehu a odpálí: „No tak řekněte, bude to flaška vína, nebo co?“ Odpovědí je smích a potlesk. V tomto duchu dialog pokračuje, aby záhy přišli Zelenková se Slabákem a usazovali Procházku do křesla. „No kónečně,“ komentuje obdivuhodně čilý osmaosmdesátník a zase rozesmává. Rozhovor s ním si můžete přečíst v dalším vydání revue Starodávná láska. 
Kytičku oslavenci předala zpěvačka Jožina Ducháčková. Jak uvedl Barták, nazpívala kdysi v dechovce naprosto neobvyklý hit, Slyšíš, jak zvoní. Slabák při usazování do křesla pronesl: „Jsem nesmírně rád, že můžu cenu předat právě tobě, takové legendě. Nemusíme předávat jen legendám, které dnes a denně vidíme na obrazovkách.“ Zelenková ocenila, s jakou radostí zpěvák Procházka přistupuje k muzice, k životu. „A protože dneska je v módě říkat, že všechno je sexy, pomalu příbor je sexy, tak tedy, vedle mě stojí muž, který je sexy!,“ prohlásila tato oblíbená džezová zpěvačka. Nebyl by to šarmantní Procházka, aby neodpověděl: „Škoda, že mně není o 50 roků míň, to bych tě utrhl, viď!?“ Samozřejmě zase smích a potlesk. Je jasné, že slavnostní večer se vydařil, i když ještě není konec. Jitka Zelenková se omlouvá, že dechovka není její doménou, zvolila tedy lidovou písničku s cimbálem - Zaleť sokol, bílý pták. Zpívala, velmi pěkně. Zazpíval i Procházka – písničku Pod tou naší starou lípou. „Zpívejte se mnou, ale ne moc nahlas, poněvadž Barták by řekl, že jste zpívali vy a mně by nic nezaplatil,“ pronesl do smíchu nestor dechovky. A ještě než zazpíval, hezky se rozloučil. „Vážení přátelé, za tohle krásné ocenění mohu děkovat hlavně vám, posluchačům. Bez vás bychom my zpěváci byli úplné nuly. Bez vašich potlesků, bez vašich úsměvů, bez vaší lásky k písničkám, které zpíváme, bychom opravdu nebyli ničím. I ten Kája Gott.“ Potlesk a pohoda až do konce koncertu.